Středoevropský pohár mládeže se letos konal v Česku a jedním z reprezentantů naší země byl i Studenecký Luky Link. CEYOCu se účastnilo 6 zemí ze střední Evropy a na závodníky čekaly tři závody – sprint, long a závěrečné štafety. Jak to celé probíhalo a jak se dařilo Českému týmu pro Vás sepsal Luky Link.
Program CEYOCu pro český tým začínal ve čtvrtek 4.4 v Olomouci na nádraží, kde jsme se všichni sešli. Ještě ve čtvrtek odpoledne jsme se přesunuli na přípravný kemp do Štramberka, kde jsme absolvovali první trénink, kterým byli sprintové úseky. V pátek dopoledne na nás čekal ještě jeden trénink než se začalo závodit, a tím byl kombotech. Kombotech měl dvě části, vrstevnice a švýcárnu. V pátek odpoledne se konal sprint v Ostravě v železárnách oblasti dolních Vítkovic. Byl to můj první závod v reprezentačním dresu, takže jsem byl trochu nervózní. Nakonec jsem skončil na desátém místě, což je pro mě úžasný výsledek. Bohužel mě trochu zklamalo, že stavitel nedokázal využít náročnosti terénu a ze závodu se tak stal nudný běžák. Co mě naopak potěsilo byla návštěva mého „Fanklubu“ (Ondra Paleček a Majda Hrnčířová), kteří se nečekaně zjevili v cíli a přišli se na mě podívat. V sobotu byla na programu klasická trať, která byla pro mě asi nejočekávanějším závodem. Závod byl těžký hlavně po fyzické stránce kvůli velkému převýšení, ale běželo se mi dobře a nedělal jsem moc chyb a to mělo velký vliv na můj výsledek. Za konečné sedmé místo jsem byl opravdu rád a tímto výsledkem jsem se nominoval do štafety ve složení Gajda, Švadlena, Link, kterou jsme běželi v neděli. Štafety byly poslední závod CEYOCu, a tak i poslední šance rozhodnout hodnocení národů které se zatím přiklánělo k Maďarům. První úsek naší štafety běžel Gajdič, který předával na 1. místě což pro nás byl dobrý začátek. Druhý úsek šel Míša, který dobíhal kousek za Maďarskou štafetou. No a poslední úsek zbyl na mě, nejméně zkušeného závodníka ze štafety. Ze začátku se mi neběželo dobře, a proto mě doběhl německý závodník. Celý zbytek závodu jsme běželi spolu a rozhodlo se až na poslední kontrole, kterou jsme oba pokazili, ale naštěstí jsem si toho všiml dřív a doběhl na druhém místě. Bylo to pro mě velké překvapení, že se nám povedlo vybojovat medaili. Ale ještě větší překvapení pro mě bylo, že si mě Mára vybral, abych s ním šel jako zástupce za tým na vyhlášení týmové soutěže, kterou jsme nakonec vyhráli. A teď už jen můžu doufat, že to nebyl můj poslední závod za reprezentaci.
Comments are closed, but trackbacks and pingbacks are open.