Po 17 letech od posledních závodů v orientačním běhu ve Velké Británii, jsme od 8. do 12. října 2025 opět vyrazili vyzkoušet, jak se za tuto dobu změnil orientační běh. A nejen ten, ale i celá země.
Nejprve jsme zůstali 2 dny v Londýně. Tam jsme absolvovali předzávodní přípravu v podobě 30kilometrového výletu na půjčených městských kolech. Nejprve podél Temže, pak přes James Park, Green Park, Hyde Park až do Little Venice. No a zpátky podél kanálu Regent‘s Canal kolem nádraží King‘s Cross na východ až do čtvrti Poplar, kde jsme bydleli.
K tomu jsme přidali i výběhy do finanční čtvrti Canary Wharf, do promenád a parčíků mezi mrakodrapy. A další výběh k London Stadium, kde se odehrávaly atletické soutěže při olympijských hrách v Londýně v roce 2012 a kde dnes hraje West Ham United.
V pátek jsme se přesunuli na jih Anglie. V sobotu jsme absolvovali závod ve městě Chichester. Tam jsme očekávali závod ve sprintu (na 15 minut), ale místo toho jsme až při čtení pokynů a délek tratí zjistili, že se jedná o ve Velké Británii velice populární urban race (městský závod). To je standardně dlouhý závod v městských podmínkách. Veteránská kategorie H45 měla trať dlouhou 10,3 km po ideálním postupu. Běžela se na oboustranné mapě o rozměru A3 v měřítku 1:4000 a ekvidistancí 2,5 metru. Mapově se jednalo spíše o jednodušší závod ve velmi plochém terénu. Stavba tratí se bohužel nepouštěla do příliš složité zástavby. Proto bylo po většinu trati nejjednodušším pravidlem držet se hlavních ulic a zaběhnout do složitější zástavby pro konkrétní kontrolu. Zpestřením závodu nicméně byl průběh historickým centrem města se starobylou katedrálou. Název města, který obsahuje slovo „čestr“, znamená, že toto město bylo založeno již Římany a má tedy dlouhou historii. Před cílem byl ještě krátký úsek labyrintem kampusu Chichester College.
Nedělní závod pořádal Southampton Orienteering Club, jehož jsme byli s Petrou 3 roky členy a za který jsme nejen naběhali vyšší desítky závodů, ale některé závody také uspořádali. Hlavní motivací pro celý výlet byla účast na tradičním závodě, již 58. ročníku závodu November Classic (listopadová klasická trať), který letos byl netradičně uspořádán v říjnu. Závod se tradičně koná v národním parku The New Forrest. Prostor národního parku střídá starobylé dubové lesy se stále zelenými porosty cesmíny. Případně uměle vysazené jehličnaté lesy s různými a v kontinentální Evropě netradičními stromy – například hustníky ze zeravu západního (lidově túje) nebo jednotlivé obří sekvoje vždyzelené. Dalším typem terénu jsou pak otevřené plochy vřesovišť, jalovcových porostů nebo podmáčených travin. K tomu se zde volně pohybují divocí koně, poníci nebo i jiná zvěř.
A ty změny za 17 let? Londýn je cykloměsto. Všude spousty cyklistů, slušné cyklostezky a sdílená kola a elektrokola jsou přímo provozována Transport for London (dopravní podnik) nebo dalšími firmami. Dají se půjčit za pár liber na den. Přibylo neuvěřitelné množství mrakodrapů a pořád se staví další. Hodně elektro aut, elektro taxíků, elektro dvoupatrových autobusů a to, co v českých hospodách považují lidé za nemožné – nabíjení, vidíte na ulicích v praxi. Prostě zaparkujete a připojíte se do zásuvky v lampě veřejného osvětlení. Dalším poznatkem je, že jsme za celou dobu neutratili ani libru v hotovosti. Platili jsme pouze bezhotovostně.
Jih Anglie má pořád svoje kouzlo, ale přišel nám trochu unavenější, než býval. V ulicích více seniorů a celkový dojem, že některé domy jsou méně udržované, než byly. Moře a příroda pořád krásná. Orientační běh stejný jako v Česku. Mezinárodní mapovou normu dodržují, stavba tratí slušná, organizace startu a cíle stejná, bezkontaktní SportIdent na kontrolách, organizace parkování stejná…tak nezbývá než někam vyrazit.