„Není nic staršího než včerejší noviny“ říkával kdysi Karel Čapek.
I přesto bych chtěl v rychlosti shrnout poslední tři naše zápasy a výborné soustředění v Českém Dubu.
21.4. 2024 SK Studenec/Horní Branná – FA Jablonec/Železný Brod 1:1 (0:0)
Nechybělo moc a lídr krajského přeboru mohl poprvé v sezóně ochutnat hořkost porážky. K vidění byl oboustranně povedený zápas, kluci a Klárka se tentokrát těžkého soupeře nezalekli. První poločas byl z naší strany velmi kvalitní, nebáli jsme se hrát kombinační fotbal a vytvořili si gólové příležitosti. Do druhého poločasu jsme šli s přesvědčením, že chceme poprvé tento tým porazit. Prozatím největší šanci zápasu nedokázal, po krásném úniku a přihrávce Kodyho, „uklidit“ z malého vápna Franc. Skóre pak změnil po individuální akci Olda. Vedení nám bohužel trochu svázalo nohy a začali jsme se bát o výsledek. Soupeř nás začal přehrávat a diktoval tempo zápasu. Vyrovnání pak bylo asi zasloužené, stejně tak celkový výsledek zápasu. Velká pochvala klukům a Klárce za předvedený výkon
Soustředění Český Dub
Jestli se nám letos něco povedlo, tak to bylo právě soustředění. Kluci a Klárka ho odmakali na 100%. S tréninkem nám přijel pomoci i Jirka Šulc a Michal Kolčava, kteří nám ukázali cestu, jak zlepšit součinnost mezi záložní a útočnou řadou. Třešničkou na dortu pak byl výjezd do Rychnova za podporou studeneckého „A“ týmu.
28.4. 2024 TJ Sokol Ruprechtice – SK Studenec/Horní Branná 2:1 (0:1)
branky: 1x Kody
Do Ruprechtic jsme se přesunuli přímo ze soustředění, bohužel po takové tréninkové „náloži“ byl pro nás silný soupeř nešťastným losem. První poločas se naši borci a Klárka rvali o výsledek co to šlo, fotbal jsme hráli opět kombinační a kvalita byla na naší straně. Bohužel z vytvořených šancí se dokázal prosadit pouze Kody.
Po poločasové pauze nás dohnala únava ze soustředění a nohy už jsme nedokázali rozhýbat na plný výkon. Za stavu 1:1 dostal Kody ve vápně skluza přes obě nohy, že to těžko rozcházel. Mladý rozhodčí se zřejmě bál penaltu odpískat. Učí se pískat a tak má právo i na chybu.
V poslední minutě zápasu měl na kopačce vyrovnání Míra Greguš, dobře zvolené přehození gólmana minulo branku o pár centimetrů.
Chování domácích fanoušků a trenérů stojí jen za mávnutí ruky. My se snažíme jít jinou cestou.
Kluci a Klárka si sáhli opravdu na dno svých sil a zaslouží smeknout klobouk
5.5. 2024 SK Studenec/Horní Branná – TJ Jiskra Mimoň 12:0 (6:0)
Utkání se hrálo na hřišti v Horní Branné za velmi pěkné návštěvy a atmosféry.
Na dobře připraveném trávníku jsme tentokrát přivítali papírově slabšího soupeře z Mimoně.
Do zápasu jsme nastoupili v naší nejsilnější sestavě a po pár minutách bylo jasné, že otázka nezní jestli vyhrajeme, ale kolik vyhrajeme. Kluky z Mimoně jsme zatlačili na jejich půlce a prakticky jim nepůjčovali balón.
Již před zápasem jsme se dohodli, že větší herní prostor tentokrát dostanou méně vytížení hráči. Tým jsme brzo prostřídali a naši klíčoví hráči si vyzkoušeli, jak vypadá hřiště ze střídačky.
Herní převahu jsme brzy začali proměňovat v góly, i když šancí jsme měli snad na deset zápasů.
Herně se nám dařilo otáčet hru, být dominantní na míči a výstavba hry od gólmana.
Naopak rezervy jsme viděli opět v součinnosti zálohy a útoku. Se slabším soupeřem bychom si představovali větší odvahu obránců zapojit se do útočné akce. Na proměňování šancí musíme také zapracovat, sám Franc měl snad deset „tutovek“.
I když kluci z Mimoně dostali „pár gólů“, zaslouží respekt a uznání. Chtěli totiž hrát a učit se fotbal, né jenom nakopávat míče dopředu.
Autor: Aleš Jodas